Její jméno tady ve mně vyvolalo vzpomínku z dětství. Bydleli jsme ve Zlíně na Podhoří.Tam se k paní Randýskové chodilo do obchodu pro mléko. Když ji Němci zatkli, bylo mi pár měsíců. Rodiče mi později vyprávěli, jak se všichni, kdo k ní chodili nakupovat po jejím zatčení báli o život (pomáhala partyzánům) a jak její statečnost cenili. Ještě po válce se říkalo, že se jde "k Randýskům" .Netušila jsem, že ji umučili.A za rok popravili i jejího syna Ludvíka.