Jak vznikala naše příjmení

Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století, nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob: tato potřeba vedla k ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjmení i bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu. Jen některá příjmení výjimečně udržují starou grafickou podobu (Gerzabek = Jeřábek, Auředník = Úředník) nebo dodržují některé rysy bratrského pravopisu (Zyma = Zima).

Staletý vývoj, jímž naše příjmení prošla, v nich zanechal své stopy: svou podobou odrážejí nejen hláskoslovné, morfologické a lexikální změny, ale i společenské změny v životě národa. Proto jsou mezi nimi nezřídka i taková, která vznikla ze slov už po staletí neužívaných, protože označovala funkce (Purkrábek = purkrabí, správce hradu, později panství) a věci (Ksás = renesanční kalhotky), které z běžného života už dávno vymizely nebo svůj význam změnily (Hrubý mělo původně význam velký). Také se udržela příjmení vzniklá z křestních jmen, která dávno neužíváme a některá dokonce už ani neznáme, a z odvozenin z osobních jmen, které se v novém jazyce netvoří (Janeba z Jan). Jsou mezi nimi též archaismy hláskové (udržel - Udržal). Příjmení však nevznikala jen ze slov a jejich podob spisovných: vznikala na celém území obývaném Čechy a obráží i rozrůzněnost nářeční - jak lexikální (Grmela = kudla, starý nůž; přeneseně nešika), tak tvaroslovnou a hláskoslovnou (Luža); vznikala i ze slov slangových (Kolmistr měl ve staročeské huti na starosti uhlí).

Významu příjmení ze zapomenutých slov porozumíme, nahlédneme-li do slovníků starého jazyka a do knih kulturně historických, do dějin techniky i do starých literárních děl. Podobně může klíč k pochopení významu příjmení přinést studium nářečí a řemeslnických slangů. Jindy se dopídíme významu slova, z něhož příjmení vznikala, až etymologickým rozborem, objasněním jeho souvislosti s ostatní slovní zásobou. Některá příjmení můžeme vyložit několika způsoby, podle toho, kde a kdy vznikala. Výklady nejsou vždy stejně průkazné: často se musíme spokojit jen s dohady, ovšem dohady opřenými o znalosti vývoje jazyka, hláskoslovných změn, kterými procházel, ale i historických a kulturně historických reálií. Při průzkumu příjmení je velmi důležitá i etiologie, tj. objevování příčin a důvodů, jež vedly ke vzniku toho kterého příjmení, proč to které slovo se stalo něčí přezdívkou nebo proč z něho vzniklo příjmí, přízvisko. K etiologickému zkoumání je nezbytné znát život a práci těch pokolení, za jejichž života příslušné příjmí nebo příjmení vzniklo. Do příjmení se promítá svět staré vesnice s její sociální strukturou i výrobními postupy a nástroji, které patří dávno minulosti a tradiční řemesla, ale už vůbec ne svět techniky a sociálních vztahů 19. a 20. století. Od doby, kdy se příjmení ustálila, uplynulo víc než 200 let, během nichž vymizely ze života jevy, které provázely naše předky na naopak se staly samozřejmostí věci a jevy, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Svět velmi dramaticky proměnil, ale příjmení tuto změnu nereflektují.

Faktorem, který nelze zanedbat, je neustálenost grafické podoby jazyka, i komolení jmen, dané neporozuměním jejich etymologii, přeslechnutím či špatným čtení, někdy hraje roli i snaha po jejich „zušlechťování“. Lidé často negramotní nevěděli, jak se jejich jméno píše, a jednotliví písaři mohli mít odlišný způsob zápisu. Proto příslušníci jedné rodiny mohli být v matrice zapsáni různě. Zde je už práce badatele zabývajícího se výkladem příjmení skutečně komplikovaná: některá příjmení se podaří objasnit nahlédnutím do matrik, starých zápisů o evidenci obyvatelstva na jednotlivých panstvích apod., ale jiná zůstanou i nadále temná.